
Když chutě křičí: Jak zkrotit vtíravé myšlenky na jídlo
Máte někdy pocit, že se vaše mysl nedokáže odpoutat od jídla? Možná právě obědváte, a přesto už přemýšlíte o tom, co si dáte večer. Nebo vás zničehonic přepadne chuť na čokoládu, i když jste si slíbili, že dnes budete jíst zdravě. Tento neustálý proud myšlenek na jídlo se často označuje jako „hluk jídla“ – a pokud ho znáte, víte, jak umí být vyčerpávající.
Důležité je vědět, že nejde o nedostatek disciplíny. Jde o biologii. Chuť k jídlu totiž řídí hormony – malí chemičtí poslíčci, kteří určují, kdy máme jíst, kdy přestat a někdy i to, po čem toužíme. Jakmile porozumíme tomu, jak tyto hormony fungují a jak souvisejí s energetickou rovnováhou, můžeme s vlastní biologií spolupracovat, místo abychom s ní bojovali.
Pět klíčových hormonů, které ovlivňují hlad
Hormonů regulujících chuť k jídlu je mnoho, ale pět z nich hraje hlavní roli. Nejznámější je ghrelin, často označovaný jako hormon hladu. Produkuje ho žaludek a jeho hladina stoupá těsně před jídlem, což nás pobízí k tomu najíst se. Na opačné straně stojí leptin, hormon sytosti, který vzniká v tukové tkáni a pomáhá bránit přejídání. Inzulin, produkovaný slinivkou, reguluje hladinu cukru v krvi a zároveň ovlivňuje signály plnosti. Po jídle se ve střevech uvolňuje peptid YY neboli PYY, který zpomaluje trávení a prodlužuje pocit sytosti. Podobnou roli hraje i cholecystokinin (CCK), jenž zpomaluje vyprazdňování žaludku a napomáhá trávení.
Když spolu všechny tyto hormony správně spolupracují, chuť k jídlu zůstává vyrovnaná. Pokud se ale jejich rovnováha naruší – například při hubnutí – mohou způsobovat silnější hlad a intenzivnější chutě.
Jak tělo řídí hlad a sytost
Abychom pochopili, proč nás někdy honí mlsná i ve chvíli, kdy jsme se právě najedli, je dobré vědět, jak hormony fungují. Profesor Joseph Proietto to vysvětluje jednoduše: „Potřeba získat energii je základním principem biologie všech živých organismů. Proto má naše tělo tak propracovaný hormonální systém, který řídí příjem potravy.“ Hormony se uvolňují ze střev, tukové tkáně i slinivky a krevním řečištěm putují do mozku, kde ovlivňují naše chování. Některé hormony vyvolávají hlad, jiné naopak navozují pocit sytosti.
Před jídlem stoupá hladina ghrelinu, který připravuje mozek na příjem potravy. Jakmile se najíme, jeho hladina klesá. Naopak hormony sytosti, jako leptin, PYY a CCK, dosahují vrcholu zhruba půl hodiny až hodinu po jídle. Zpomalují trávení a dávají mozku signál, že už jsme nasyceni. Díky tomu obvykle přestaneme jíst ve chvíli, kdy je nám příjemně, ne až když jsme fyzicky přejedení.
Ne všechny volby jídla však vycházejí z biologického hladu. Významnou roli hrají také hormony odměny, které mohou vyvolat chuť na sladké nebo kalorické dobroty i tehdy, když energii nepotřebujeme. Tyto procesy často stojí za vtíravými myšlenkami na jídlo, které nás dokážou přimět mlsat i bez skutečného hladu.
Proč se hluk jídla zvyšuje po zhubnutí
Pokud jste se někdy snažili zhubnout, možná jste si všimli, že cítíte hlad více než obvykle. Hubnutí totiž narušuje křehkou rovnováhu hormonů. Tělo začne vysílat silnější signály hladu, signály sytosti se naopak oslabí a metabolismus se zpomalí. To je důvod, proč po jídle nebýváme tak spokojení jako dřív, proč nás honí chutě, a proč tělo spaluje méně energie.
Výzkumy ukazují, že tyto změny mohou přetrvávat i rok. To také vysvětluje, proč si až osm z deseti lidí ztracenou váhu po čase zase nabere. Nejde o nedostatek vůle – je to přirozená reakce těla, které se snaží chránit své energetické zásoby.
Jak ztišit hluk jídla
Hormony vypnout neumíme, ale můžeme je ovlivnit. Pomáhá pravidelný stravovací režim, který stabilizuje hormonální výkyvy a snižuje tendenci sahat po jídle ve stresu nebo kvůli nudě. Vědomé jezení a plánování jídel může výrazně omezit mentální zahlcení jídlem. Základem je také dostatek spánku, zvládání stresu, stabilní denní rytmus a vyvážená strava, která obsahuje bílkoviny, vlákninu a vodu.
Pro některé lidi mohou být užitečné i odborné postupy nebo moderní léčebné metody zaměřené na regulaci tělesné hmotnosti. Ty dokážou ovlivnit hormonální signály, snížit intenzitu hladu a podpořit dlouhodobé hubnutí. Někdy je to právě kombinace změn životního stylu a odborné pomoci, která přináší nejlepší výsledky.
Klíčové je uvědomit si, že „hluk jídla“ není osobní chyba. Je to reakce těla. Ve chvíli, kdy ho začneme vnímat jako hormonální proces, můžeme se soustředit na konkrétní strategie, které nám vrátí pocit kontroly.
Usmíření s hormony hladu
Pokud tě trápí neustálé myšlenky na jídlo, je dobré si připomenout, že v tom nejsi sám a že nejde jen o psychiku. Velkou roli hrají hormony, které ovlivňují hlad, sytost i chutě. Jakmile jejich fungování porozumíš, můžeš začít hledat cesty, jak „hluk“ postupně ztišit a vytvořit si zdravější a spokojenější vztah k jídlu. Pomoci mohou malé úpravy denních návyků, ale i odborná podpora. Důležité je vědět, že kontrolu můžeš získat zpět – krok za krokem.
Časté otázky
Který hormon vyvolává hlad?
Hlavním hormonem hladu je ghrelin. Uvolňuje se v žaludku před jídlem a po jídle klesá.
Co spouští uvolňování ghrelinu?
Ghrelin stoupá, když je žaludek prázdný. Ovlivňuje ho také spánek, stres nebo hubnutí.
Jak zvládat potravinový hluk?
Pomáhá vyvážená strava s dostatkem bílkovin a vlákniny, pitný režim, kvalitní spánek a zvládání stresu. Pravidelný režim jídla a vědomé jedení rovněž výrazně snižují mentální tlak spojený s jídlem.
1 Proietto, J. (2015) Chemical messengers: how hormones make us feel hungry
and full. The Conversation. Available at: https://theconversation.com/chemical-messengers-how-hormones-make-us-feel-hungry-and-full-35545 (Accessed:
July 2019).
2 Berthoud, H.R., Münzberg, H. and Morrison, C.D. (2017) ‘Blaming the brain for obesity: Integration of hedonic and homeostatic mechanisms’, Gastroenterology, 152(7), pp. 1728–1738.
3 Hall, K.D. and Kahan, S. (2018) ‘Maintenance of lost weight and long-term management of obesity’, Medical Clinics of North America, 102(1), pp. 183–197.
4 Purcell, K., Sumithran, P., Prendergast, L.A., Bouniu, C.J., Delbridge, E., and Proietto, J. (2014) ‘The effect of rate of weight loss on long-term weight management: A randomized controlled trial’, The Lancet Diabetes & Endocrinology, 2(12), pp. 954–962.